Poslední soutěží Mistrovství ČR historiků byla letos Herkul Rally Příbram, které se zúčastnila i posádka Rally Teamu Volenice Martin Knížek – Petr Šimůnek.
Domácí podnik volenickému týmu v minulých letech přinesl dvě odstoupení pro technické závady a loňská destrukce motoru byla dokonce důvodem předčasného ukončení sezóny. Do třetice tedy mělo vše běžet bez problémů, alespoň podle přání volenických. Tomu byla podřízena i příprava týmu, vozu i samotných závodníků. Po vyškovské soutěži byl Favorit v dobré kondici a kromě běžné kontroly nebylo třeba provádět žádné větší opravy. Krátký test před soutěží pak byl zaměřen nejen na obnovení závodních návyků pilota, ale zbyl čas i na test chování vozu na různých kombinacích pneumatik při teplotách, jaké se očekávali podle předpovědi počasí při soutěži. Test se nakonec ukázal jako velice užitečný a odhalil další směry, kudy by se mohla a kudy naopak neměla ubírat volba pneumatik z nepříliš širokého výběru, jímž tým disponuje.
Seznamovací jízdy byly i díky velkému počtu rychlostních zkoušek poměrně náročné a Martin s Petrem přes svižné tempo psaní rozpisu využili čas vymezený tréninku téměř beze zbytku. Technická přejímka vozu před soutěží proběhla bez problémů, jedinou závadou bylo umístění několika kousků nářadí v prostoru pro posádku, což se snadno vyřešilo jejich přemístěním. Po skončení seznamovacích jízd v pátek v poledne tak zbyl posádce čas i na dobrý oběd a chvilku odpočinku před podvečerním startem – další nezanedbatelná výhoda domácího prostředí.
Startovní rampa byla umístěna v Příbrami u Kulturního domu a po jejím přejetí již posádku čekala první rychlostní zkouška jediné páteční sekce, kterou byl obávaný Vystrkov, v letošním roce prodloužený až k Milínu. Tato téměř 19km erzeta byla nad síly téměř poloviny posádek startovního pole historiků – dlouhou sezónou těžce zkoušená technika vypověděla poslušnost hned pěti z nich. Velmi opatrné tempo, jaké zvolili na úvod Martin s Petrem, zřejmě měla v plánu většina posádek, 4. čas ve zkoušce jen s 10s ztrátou na prvního Petráška byl proto pro volenické milým překvapením. Druhou zkouškou byla příbramská klasika Bohutín-Sádek, kde se jelo o poznání rychleji, přesto se posádce podařilo zajet opět čtvrtý čas s minimální ztrátou na třetího Šubrta. Následující zkouška v Jincích se jela již za tmy a Martin s Petrem zde dosáhli třetího času, ovšem s poměrně značnou ztrátou více než 1,5 s/km na Šubrta s Jonákem.
První etapu tak posádka zakončila na 4. místě celkově a 2. ve třídě, se zhruba čtvrtminutovou ztrátou na Šubrta a podobným náskokem na Hlouška s Rozsívalem. Komentář k první sekci podává spolujezdec Petr Šimůnek: „Do první zkoušky jsme nastoupili opravdu s respektem, nechtěli jsme udělat zbytečnou chybu v úzkém lese na Vystrkově, kde se ani malé chyby neodpouští. S podobnou taktikou nastoupili zřejmě i všichni naši soupeři, takže výsledný čas nebyl nejhorší. Další zkoušky nám už vyšly téměř podle představ, až na pár malých chybiček v Jincích, kde jsme měli i malou krizovku při dobrždění těsně před cílem. Etapu jsme dokončili bez problémů a v těsném kontaktu s našimi soupeři, což bylo povzbuzující před náročnou sobotou.“ V servisu po etapě probíhala pouze běžná kontrola a malá oprava řadicího mechanismu, kde se objevila vůle v táhle řazení. Vymačkaný kolík byl nahrazen šroubem, čímž se sice vůle neodstranila, ale táhlo bylo alespoň zajištěno proti vypadnutí.
V sobotu ráno na posádky čekalo pošmourné počasí s nízkou oblačností, z níž na několika místech slabě pršelo. Silnice byly v tu chvíli ale téměř suché, volba pneumatik tak byla jasná – kombinace měkkého a středního slicku. První zkouška úvodní sobotní sekce Líchovy – Červený Martinovi s Petrem sedla a i přes malou chybu při objíždění havarovaného Mulačova Subaru dosáhli třetího času celkově a prvního ve třídě. Náskok na Hlouška se podařilo navýšit o další téměř 4 s, naopak ztrátu na Šubrta voleničtí stáhli na 1,3 s. Bohužel v další zkoušce to již tak slavné nebylo a po nevýrazném úvodu přišla chyba v podobě opuštění trati v diváckém místě v Pasekách. Při výletu na pole naštěstí vůz nijak neutrpěl a výsledkem tedy byla jen časová ztráta, která ještě do cíle zkoušky po zbytečně opatrné jízdě narostla. Šubrt s Jonákem tak opět odskočili na rozdíl bezmála 10 s, naopak Hloušek s Rozsívalem se dotáhli na méně než 1 s. V další zkoušce z Pořešic do Krásné hory se Martinovi s Petrem opět celkem dařilo a dosáhli zde 3. času celkově s minimální ztrátou necelých 3 s na vítěze, jímž ovšem nebyl nikdo jiný, než Hloušek. Tím se volenická posádka sice propadla na 5. místo celkově, ale na v tu chvíli druhého Šubrta ztrácela necelé 4 s.
Další zkouškou byla znovuobjevená perla na pravém břehu Orlíku – úzká lesní erzeta Klučenice. Již na přejezdu na tuto zkoušku se ale spustil déšť, sice nikterak silný, ale přesto dost vydatný na to, aby proměnil trať zkoušky v kluziště. Další události komentuje pilot Martin Knížek: „Před klučenickou zkouškou jsme se dohadovali, zda nasadit na přední nápravu dvě kola na mokro, která jsme vezli s sebou, nebo je vody ještě málo a přezouvat nebudeme. Nakonec jsme se rozhodli pro druhou variantu a stejně jako všichni soupeři jsme do zkoušky odstartovali na slickách. Že něco není v pořádku mi bylo jasné už na startu, když se auto nechtělo rozjet, ale po pár zatáčkách jsem si připadal doslova jako na ledě. Úvod zkoušky byl opravdu extrémně kluzký, pak se povrch trochu zlepšil, ale podmínky byly velmi nevyzpytatelné. Přestože jsme jeli až ostudně pomalu, neměli jsme v jednom místě daleko k vypadnutí z trati. Zbytek zkoušky jsme už dojeli opravdu šnečím tempem a výsledkem byl až sedmý čas s hrozivou ztrátou na vítězného Hlouška i třetího Šubrta. Hluboce se skláním před všemi soupeři, kteří dokázali i za těchto podmínek na slickách zajet dobré časy. Podobná situace se naneštěstí opakovala na další zkoušce, před jejímž startem bylo ještě relativně sucho, ale některé pasáže po startu byly opět velmi kluzké a v takových podmínkách jsem zkrátka neměl potřebnou sebedůvěru. Ztráta dalších 23 s na Hlouška hovoří za vše.“ Potenciál své krásné Sierry Cosworth na této zkoušce předvedl Navrátil a v celkovém pořadí poskočil na druhé místo. Naopak smůlu měl Šubrt, jemuž během zkoušky prasklo zadní rameno a v následném servisu byl nucen odstoupit.
V servisu před závěrečnou sekcí dostal Favorit mokré pneumatiky. Mezitím se totiž na Sedlčansku konečně vydatněji rozpršelo a volba pneumatik se tak trochu zjednodušila. Na mokrých pneumatikách se Favorit začal zase chovat tak, jak se na závodní vůz sluší a patří, a ztracená sebedůvěra se pilotovi rychle navrátila. Na první zkoušce druhé sekce z toho byl pěkný druhý čas s náskokem téměř 10 s na Hlouška. Další zkouška Křečovice – Sedlčany však byla v sobotu pro Martina s Petrem asi zakletá. Probrzděné první odbočení po startu stálo posádku několik sekund, další ztráta pak plynula z malé krizovky v místě havárie Gešvindera juniora. (Ten mimochodem místo rozložení výstražného trojúhelníku nebo upozorňování projíždějících posádek na havarovaný vůz stál se spolujezdcem na mezi vedle auta a zřejmě čekal, až někdo jeho stroj trefí, což se nakonec opravdu povedlo bratrům Hejhalům.) Čtvrtý čas a ztráta 14,5 s na Hlouška s Rozsívalem tak definitivně pohřbila naděje na přímý souboj.
V následující zkoušce zajela volenická posádka druhý čas, ale nejrychlejší byl opět Hloušek a zvýšil náskok o dalších 5,5 s. Klučenická erzeta tentokrát se správným obutím Martinovi s Petrem sedla – dosáhli zde druhého času jen 0,4 s za vedoucím Petráškem s Asconou a o více než 13 s před až pátým Hlouškem. Poslední erzetu opět ovládli s drtivým náskokem Navrátil s Káňou se Sierrou, ale skvěle zde zajeli i Hloušek s Rozsívalem a v celkovém pořadí dokázali udržet Sierru za sebou o necelých 8 s. Martin s Petrem přes slušné tempo a třetí čas na poslední zkoušce dostali od letící stotřicítky skoro 17 s, tedy zhruba 1 s/km. Celkově tak posádka Rally Teamu Volenice skončila na čtvrtém místě, z původních 12 startujících dojela do cíle jen polovina.
„S naším výkonem i výsledkem v soutěži jsme docela spokojeni. Udělal jsem sice několik chyb, ale tomu se asi v takto dlouhé soutěži nevyhne většina jezdců. Některé časy v rychlostních zkouškách byly povzbudivé, jiné sice méně, ale celkově mám ze soutěže dobrý dojem. Jedinou výjimku tvoří dvě navlhlé zkoušky na konci první sobotní sekce, které jsme absolvovali na slickách. Asi budu muset tuto kombinaci povrchu a obutí důkladně natrénovat, protože naši soupeři s ní žádné problémy nemají. Spíše než v pneumatikách či nastavení auta tak bude problém v mojí hlavě,“ hodnotí soutěž Martin Knížek, a dodává: „Na závěr sezóny bych rád vyjádřil politování nad současnou úrovní šampionátu historiků zejména co se týče počtu startujících. Výrazný rozdíl je patrný i v porovnání s loňskem, kdy startovalo mnohem více vozů. Příčina bohužel není jen ve špatné ekonomické situaci jednotlivých posádek, ale také v přemrštěných požadavcích na autenticitu historických vozidel, zpřísněných v letošním roce v souvislosti s nutností používat mezinárodní průkaz historického vozu, tzv. HTP (Historic Technical Passport), i v národním šampionátu. Udržet v provozu historický soutěžní vůz není z hlediska dostupnosti speciálních, ale i sériových náhradních dílů vůbec jednoduché a zbytečné zavádění dalších omezení posádky historiků od této nevděčné práce jen odrazuje. V některých případech technickými komisaři požadované doložení toho, že daný díl v dané historické periodě nejen odpovídá homologaci a dobové Příloze J MSŘ, ale že byl v té době také použit na tomto typu vozu při alespoň jednom podniku zapsaném v mezinárodním kalendáři, považuji nejen za hloupé, ale vzhledem k dostupnosti dobových pramenů i za nemožné. Pokud by toto pravidlo, dané článkem 3.3.3 Přílohy K MSŘ, mělo být opravdu striktně dodržováno u všech homologovaných dílů či dílů vyrobených nebo upravených podle dobové přílohy J, znamenalo by to konec historiků jakožto disciplíny. V dobových motoristických časopisech nelze nalézt detailně nafocená všechna závodní vozidla a všechny jejich díly. Při současném stavu ale posádky historiků nemají naprosto žádnou záruku, že po zaplacení startovného a vydání všech ostatních souvisejících výdajů jejich vozidlo také projde technickou přejímkou, ačkoliv bude plně odpovídat homologaci, a to jenom proto, že nebudou schopné dokázat, že byl daný díl použit na vozidle při nějakém podniku např. před 40 nebo 50 lety. Tento stav považuji za neudržitelný a v konečném důsledku vede k postupné likvidaci historiků, protože se takto stáváme naprosto závislí na libovůli technických komisařů.“
FOTO: MICHAELA ŠMÍDOVÁ